Fotografické univerzum

Fotografii nelze považovat pouze za projev přirozeného vědeckého pokroku, nýbrž jde o zásadní změnu v pojetí reality vůbec. Co to znamená, že si člověk ze své dovolené odveze kromě subjektivních prožitků i několik desítek digitálních fotografií? Udělá si na záchodě v zdcadle 200 selfie? Co ve skutečnosti stojí v pozadí fotografických výstav? Jaký smysl má umísťování ilustračních fotografií na titulní strany novin? K čemu vlastně dochází, když fotograf, ať už profesionální či amatér, stiskne spoušť? Publikace Viléma Flussera Za filosofii fotografie otevírá nové dimenze vnímání fotografie jako obrazu, který přestává být popisem skutečnosti, ale naopak jejím určovatelem. Dává nám možnost nahlédnout do nově vytvořeného světa, fotografického univerza, které zásadním způsobem přetváří vzorce jednání naší globální civilizace.

Při fotografování se snažíme svými gesty vyhnout jakým si kulturním vzorcům. Činíme to tak, že užíváme možnosti volby různých fotoaparátů, objektivu či fotgrafických technik a následných manipulací. Při tom se fotograf tak trochu podobá lovci, který číhá na vhodný moment. Má však omezené možnosti – může snímat jen takovým způsobem, jakým mu to dovolí technika.

Fotografie programují společnost k jednání v souladu s novým magickým myšlením. Chceme-li fotografie dešifrovat, musíme si uvědomit, co byl fotografův záměr.

Mezi fotoaparátem a fotografem dochází k určitému zápasu – pokud odhalíme, jak se k sobě fotograf a fotoaparát mají, podaří se nám dešifrovat fotografii. Jinými slovy, jakých technik použil fotograf a podařilo se přístroji naplnit jeho požadavky? Nejlepší fotografií bude ta, kde fotografův záměr potlačí v co největší míře program. To je ale s prudkým rozvojem fotoaparatů stále obtížnější. Fotoaparát si dnes totiž může zakoupit prakticky každý, a tak se přístroje dostávají k lidem, kteří nestojí o nějakou inovaci a využívání předem nastavených režimu. Fotí sobě pro radost, pořizují snímky z dovolené, vytvářejí fotografie za všech okolností. Focení se pro tyto jedince (Flusser je nazývá „cvakači“) stává závislostí, čímž zcela podléhají programu přístroje. Nad svými fotografiemi nepřemýšlejí, neumějí je dešifrovat. 

Fotografie nutí sobě vlastním magickým působením člověka jednat tak či onak. Instagram nás v dnešní době přiměje nakupovat zboží, navšítit restauraci či začít pochybovat o vlastní kráse. Člověk ztrácí schopnost kritické úvahy. 

Fotografické univerzum, které se kolem člověka utvořilo, je souborem rádoby jasných jevů. O řadě člověk vůbec nepřemýšlí, koná je automaticky dle programu. Tyto fádní stereotypy však mohou být narušeny: skutečnými fotografy, kteří se snaží programům vzdorovat, přinášet nové informace a podávat je neobvyklými způsoby.

Většina fotografů funguje v intencích aparátu a jsou mu podřízeni. Aparát touží po vlastním zdokonalování. Toto vše je zapotřebí kritizovat a snažit se hledat ve světě determinovaném aparáty nějakou formu svobody – tu dle autora představuje činnost inventivních fotografů. Filozofie fotografie je tedy jakousi revolucí.

Flusserova publikace Za filosofii fotografie je vlastně takovou kritikou, vysvětlením technických obrazů, jejich příčin a důsledků. Představuje významný počin postmoderní kritiky a předkládá řešení krize postindustriální společnosti. Zda řešení přijmeme, je již pouze na nás samotných.

Shrnutí

Člověk pomocí mediální abstrakce kóduje svět. Tato abstrakce probíhá ve třech rovinách: do obrazu, textu a technického obrazu, přičemž každá vyšší abstrakce se snaží vysvětlit nižší, avšak přitom je sama nejasnější a vzdálenější realitě. Fotografie jakožto technický obraz a médium ovlivňuje smýšlení lidí, je produktem aparátů, které je prakticky nemožné obelstít. V aparátech je ukryt program, který se dá obejít třemi způsoby: 1) jeho změnou, 2) inovativní prací s aparátem a 3) kritikou technických obrazů.