The Magnificent Seven

1.   Privacy of the person

Péče o svoje zdraví byla vždy zájmem nejen vyšších společenských vrstev. V dnešní době, kdy zdravý životní styl je součástí společenských norem, alespoň v západním světě, je touha porozumět svému zdraví a hlavně pracovat na jeho zlepšení cílem velké časti populace. Samozřejmě, ať už je tento trend vyvolán předem připraveným business modelem farmaceutických společnosti nebo je důvodem pro vytvoření takového, péče o zdraví je úzce propojená s technologickým pokrokem a nástroji denní potřeby – mobilními telefony a wearables.

Většina mobilních telefonu je vybavená několika sensory, které jsou schopny snímat náš pohyb z hlediska, jak polohy tak i z hlediska jeho fyzických parametrů pomocí GPS, akcelerometru či dalších sensorů. Data snímaná z těchto sensorů lze využít např. při měření počtu kroků, rychlosti našeho běhu, či změnách nadmořské výšky, což umožnilo každodenní sledování našich snah o lepší fyzický fond našeho těla. Zájem uživatelů umocnila i jistá míra gamifikace, která pomocí achievmentů dodává k pocitu fyzické satisfakce i tu virtuální a sociální, kdy si můžeme naše úspěchy sdílet s dalšími lidmi.

O velký počet takto přesných a specifických dat o uživatelích májí samozřejmě zájem i velké farmaceutické společnosti, pojišťovny a další organizace, jejichž denním chlebem je lidské zdraví. První rovinou tohoto spojení vidím snahu pojišťoven získat co nejpřesnější informace o svých klientech a to hlavně z důvodu snížení výplat pojistných události. Trend digitalizace biometrických údajů dává těmto organizacím možnost odmítnutí pojištění proti nemocem pro které má klient predispozice.

Další rovinou však je i výzkum, za kterým zpravidla stojí právě farmaceutické společnosti a právě výzkum je cesta, na kterou se rozhodla vydat firma Apple se svoji aplikací Apple Health a platformou researchKit.

Vzhledem k tomu, že Apple Health je centrální aplikací pro shromažďovaní zdravotnických dat, jak ze sensorů telefonů či příslušenství, tak i z externích zdrojů, např. nemocnic, laboratoří či doktorů, může tato aplikace disponovat opravdu podrobným popisem našeho zdravotního stavu. Jsem uživatelkou této aplikace a vnímám etické otázky ochrany těchto dát velmi seriózně. Společnost Apple uvádí, že nečte ani neposkytuje tato data třetím stranám, nicméně v případě platformy researchKit laboratoře, nemocnice či doktoři takovou povinnost nemají. Mají však povinnost mít od uživatele informovaný souhlas. Např. GlaxoSmithKline při své lékařské studii revmatoidní artritidy informovaný souhlas zpracovala formou 9ti stránkového PDF dokumentu s velikostem písma 8, který si uživatel může přečíst na svém 4 palcovým mobilním telefonu. Ne. Nepřečte. Samozřejmě existuji i jiné příklady zpracování informovaného souhlasu a to pomocí interaktivní a grafické step by step formy, která jednoduchým formulováním vět vysvětluje jak rizika, tak i výhody studie a je celé je to zakončené kvízem, zda-li tomu uživatel rozumí.

Samozřejmě jsem se v informacích ke studiím dočetla, že všechna data prochází povinnou anonymizací, která má odstranit vše, co by vedlo k identifikaci zdroje těch dat, tedy k nám uživatelům. Nicméně ve světě, kde jsou data a informace obrovský business nesmíme zapomínat např. na effekt mozaiky, kdy lze rekonstruovat poměrně přesnou identitu zdroje na základě informací o něm.

Rostoucí trend, jednoduchosti přístupu k informacím a tedy i zdravotním ve mně vyvolává obavy o reálnosti udržení privacy of person v momentě, kdy na černém trhu lékařská karta má hodnotu 500 USD a číslo kreditní karty jen pár dolarů. Uvědomujeme si, cenu těchto informací a jejich pořadí v hodnotovém řetězci? Myslím, že ne.

2.  Privacy of behaviour and action

Na toto téma pohlížím ve dvou rovinách. Stejně jako Friedewald vnímám jako vážné téma monitorování pohybu obyvatel státem, ale zároveň na podobnou rovinu stavím i tracking našeho virtuálního pohybu v sítí internet korporacemi, které tak optimalizují reklamu.

Existence kamerového systému ať už v ulicích, obchodech či letištích má především sloužit k ochraně obyvatel a jejich majetku. Alespoň tak je nám tato nutnost podávána. Je samozřejmě nutné správně vnímat současné dění ve světě a hrozby, kterým je svět vystaven. Po útocích 11. září ve spojených státech byli zavedený procesy, pravidla a zákony, které silně zasahují do celého spektra práv a svobod a které by američtí občané nikdy nedovolili zavést, nemít strach, že by se to mohlo opakovat. Dochází tedy k pasivnímu přihlížení přenesení schopnosti zajištění bezpečnosti z jednotlivce na stát, kdy pod záminkou potřeby sledování osob podezřelých z terorismu lze sledovat v podstatě jakoukoliv osobu.

Právě zde se dle mého názoru kryje dilema, jestli máme mít větší strach z prozrazení našeho delikátního soukromí nebo z možného teroristického útoku či jiného násilného činu. Jinými slovy buď sebe chráníme sami, nebo se spolehneme na stát za cenu našeho soukromí.

Další rovina, kde dochází k systematickému sledování chování je internet. Technologie cookies povoluje ukládání dat do prohlížeče a následný tracking navštívených stránek a jejich propojení s reklamními systémy typu Adwords. Paradoxně tyto informace jsou daleko přesnějšího rázu, než naše 3 hodiny strávené na letišti. Hlavním důvodem pro sběr těchto dat však není naše domnělá bezpečnost, ale možnost nabídnutí inzerentům velmi přesného zacílení svých reklam včetně velmi specifické audience.

Vzhledem k tomu, že u mnohých námi využívaných internetových služeb se jedná o přirozené a nadnárodní monopoly, neuvědomujeme si, že 80% času stráveného na internetu se pohybujeme v rozmezí Seznam – Google – Facebook, takže většina našeho vyhledávání, statusů, zhlednutých videí a přečtené pošty jsou monitorovány pár společnostmi, které vynakládají obrovské finanční prostředky na technologie analýzy našeho chování.

V tomto bodě bych velmi ráda referovala na film Ex Machina, kde uměla inteligence byla poháněna z cloudu domnělé firmy, jenž spojovala v sobě Google a Facebook. Tedy co chceme, jak se u toho cítíme. Takže nejlepší zdroj pro AI je kombinace informací a emocí, což je přesně to, co o nás oba dva giganti sbírají.

3. Privacy of communication

Bezpečnost komunikace byla vždy stálým trendem. Od snah korporací zabezpečit svojí interní komunikaci až po aplikaci bezpečnostních protokolu v populárních messangerech. Obzvlášť při rozšíření digitálních komunikačních prostředku mezí široké publikum, a tedy i mezi uživatelé, jenž nevyrůstali ve věku digitálních technologií je rozšířena mylná asociace vnímání vlastněného komunikačního zařízení, tedy notebooku a vlastnění samotné komunikace. Jinými slovy email napsaný v mém notebooku je přece můj a obsahuje informace, které bych třetí straně nikdy neprozradila. Problém je ovšem ten, že ve většině případu nejsme majiteli obsahu této komunikace, ale vlastník serveru, či služby prostřednictvím které email odesíláme.

Pomineme-li fakt, že mailové poskytovatele můžou číst a analyzovat obsah našich mailů, je zde další faktor a to možný hackerský pokus o získání obsahu nezabezpečené komunikace.

Právě proto jsme v dnešní době jsme svědky zavedení šifrované komunikace, která má zabránit její přečtení při možném zachycení mezi odesílatelem a serverem, což nám dodává jakýsi pocit bezpečnosti. Tedy např. messanger WhatsApp který donedávna přenášel naše zprávy textovou a tedy snadno čitelnou formou přešel stejně jako další poskytovatele na šifrování pokročilými algoritmy v rámci protokolu SSL. Problém je však v tom, že se napovrch velmi často dostávají informace o bezpečnostních dírách v těchto protokolech, např. OpenSSL, tzv. exploitech, které jsou na černém trhu nabízený buď hackerským skupinám pro finanční útoky či dalším korporacím pro průmyslovou špionáž. Ani teorie o backdoors v kódu protokolu speciálně pro vládní organizace typu americké NSA nedodávají pocit bezpečí.

Samozřejmě NSA není jedinou vládní organizaci, která se snaží komunikaci nejen svých občanů monitorovat. V Rusku můžeme vidět maximální snahu o přístup veškeré komunikace na vyžádání. Poslední legislativní změny zavádějí povinnost pro služby provozované firmou Facebook či Google, aby vybudovali data centra na území Ruské federace, k nímž by následně měli ruské bezpečnostní složky neomezený přístup. Ač je oficiálním důvodem boj s terorizmem, vnímám to jako prostředek pro sledování a potlačení opozice. Také ruské pokusy o vytvoření vlastních sociálních sítí typu Sputnik a messangerů pod heslem „pryč se vším ze západu“ bude mít stejný důvod.

4. Privacy of data and image

Data. Rostoucím množstvím megapixelů v našich mobilech a fotoaparátech také roste jejich datová stopa, což nás vede k nutnosti ukládání našich rodinných oslav, koček a maturitních plesů do cloudu prostřednictvím služeb od Applu, Google, atd. Tento fakt sice přispívá k menšímu risku ztráty vzácných momentů našeho života, ale také k větší šanci, že naší dovolenou uvidí někdo jiný či o co horší fakt, že obě firmy jsou schopný strojově rozeznat, kde jsme jí strávili a kdo všechno jel s námi.

Identita. Stejně jako Lev Manovich vidím důvody popularity a rozsahu sociální sítě Instagram především v kombinaci jednoduchosti vytvoření kreativní fotografie s okamžitým oceněním ostatními uživateli pomoci likes a tedy výsledné satisfakce z vlastní kreativity. Právě jednoduchá forma kreativity stojí za obrovským počtem vizuálních svědectví našich denních aktivit, událostí a dalších osob, které může zobrazit. Je třeba zmínit i ústup anonymity na internetu a současné období vědomého uvádění naší identity, aniž bychom si uvědomovali, jak moc lze o nás zjistit. A právě zde dochází ke spojení naší digitální identity s tím vším co si fotíme, píšeme a sdílíme.

Meta. Jako velmi opomíjenou stránkou celého problému vnímám ignoraci meta dat k obrázkům, videím, datům a podobným formám našeho projevu. Vezmeme-li za předpoklad, že JPEG obsahuje jak GPS lokaci jeho pořízení, datum, čas a zařízení, přidáme-li strojovou analýzu obsahu obrazu, máme na základě 100 fotografií naprosto přesnou představu, kde člověk byl a co tam dělal.

Smějeme se Jennifer Lawrence, že její nahé fotky z iCloudu leží volně na internetu, zatím co pedofilové si prohlížejí fotky našich dětí na rajčeti. Je tedy otázkou do jaké míry je právo na soukromí našich fotek omezeno technologiemi či naším pohodlím.

5. Privacy of thoughts and feelings

První lidskou myšlenkou na toto téma je, že do naší hlavy nám přece nikdo nevidí, jenže opak je pravdou. Je dobré se zamyslet, jak dobrý je náš poker face a, jak dobře umíme naše myšlenky a pocity schovat.

Leč se mi schopnost omezit svobodu myšlení a pocitů technologickou formou jeví spíše jako zatím nepodložené, existuji způsoby psychologického ovlivnění, které se v mnohým diktátorských režimech praktikovali na velkých vrstvách obyvatelstva. Strach z možného postihu a zničený duch např. u politických vězňů mnohdy vedl k naprostému potlačení negativního myšlení vůči věznitelům a plného podvolení.

Facebook poslední aktualizací svého systému likes přišel s emotion miningem s komentářem, že poskytne uživatelům možnost vyjádřit smutnou reakci na smutnou událost namísto v tomto případě nevhodného like. Pravým důvodem bude nejspíš právě možnost sledování pocitů, ale i myšlení. Nemusíme nikde psát, že máme výhrady k některým aspektům současného dění ve světě, ale dáme like postu o uprchlících. Naše myšlenky k tomuto tématu, náš názor i postoj na základě 5 takových reakci je jasný, jako product placement v českých filmech.

Rychlost sociálních sítí nám mnohdy nedopřává tolik potřebného času, abychom se ve chvíli vzrušení uklidnili. Takže o náš vztek nebo radost se čím dál tím více dělíme s celým světem prostřednictvím nepromyšlených tweetů, postů a blogů. Je velmi lákavé se o naše prvotní myšlenky a emoce podělit s publikem, které nás sleduje. Čekáme pochopení, podporu či jen pozornost. Výsledkem je, že ačkoliv neexistuji myšlenkové sondy, které by nám viděli do hlav, tak tuto funkci plníme sami a úspěšně.

6. Privacy of location and space

Touha si usnadnit běžné činnosti či dětská vzpomínka na robotické asistenty ve futuristických knihách. To můžou být důvody proč se snažíme obklopovat zařízeními, které sledují nás, náš pohyb, náš dům, náš nábytek. Umí nám vyhřát po ránu podlahu v kuchyni a zhasnou v obyváku, pokud už spíme. Mluvím o všemožných částech chytré domácnosti, která s dostupnosti malých a levných wifi modulů přinesla Internet of thing do každé domácnosti s pájkou a arduinem.

Chytrý vysávač Xiaomi detailně skenuje můj byt a Google wifi na základě třech routerů ví přesně, kde se v tom bytě nacházím. Ví přesně jak často chodím na malou, a kde se v mém bytě nachází toaleta. Byt mužem, tak očekávám, že v příští reklamě na Youtube se mně Marek Vašut zeptá, jestli jsem si taky myslela, že si šel odskočit. Adwords už totiž o mně bude vědět úplně všechno. Jak velký je můj byt, kde nejčastěji trávím čas, kdy chodím z práce a jaké mám ráda pivoňky. Prodejce květin mi zobrazí banner s tou správnou barvou a z mé banky mi zavolají s nabídkou hypotéky na větší byt.

Uchovávaní záznamu o přesném pohybu majitele iphonů bylo Applem omluveno snahou o lepší optimalizaci wifi sítí. Uber si nárokuje sledování mé polohy před a po jízdě z důvodu lepší optimalizace pickup lokaci. Zřejmě je dost důležité vědět kde jsem, dříve než mě napadne to místo opustit.

Jsem v Londýně a Facebook se mně ptá, jestli jsem v pořádku. Tak se dozvídám o útoku.

Jsme neustálé monitorování, ať je proto důvod sebe optimalizovanější, což společně s dalšími údaji, které o sobě firmám prozrazujeme, z nás dělá panáčky na mapě strategických her. Hey Siri, am I right? Google Home, Apple Homepod, Amazon Echo. Není náhodou, že se contentový giganti snaží dostat do našich domácností, našeho osobního prostoru. Otázkou ovšem je, jaká je reálná spolupráce těchto firem s vládními bezpečnostními složkami.

7.  Privacy of association (including group privacy)

Náležet k nějaké skupině je základní lidskou vlastností. Vždy se snažíme přimknou k dalším lidem s nimiž sdílíme něco společného, jelikož ve většině vidíme sílu. Tak se tvořili kmeny, města, státy a národy. Je to pro nás přirozené. Mít stejný znak, monogram či vlajku. Ovšem i rivalitu s ostatními skupinami. Interakce s nimi, interakce z pozice sily, ale taky z pozice menšiny. V různých obdobích dějin vznikali tajné spolky, které sdružovali své členy společnými názory, společným cílem.

Sociální sítě umožnili velmi rychlé přiřazení k nějaké skupině a to doslova. Stačí se tam přidat, nebo ji dát like. Výsledkem je vcelku přesný obrázek toho, co máme rádi a kam chceme patřit. Ať už se jedná o hudební názory nebo to, že si myslíte, že Messi je zcela zjevně nejlepší, to vše je dostupné i pro ostatní uživatele, kteří Vás volně řadí do dalších podobných skup, aniž byste tam patřili, což je ve výsledku negativní.

Občas se může stát, že se za své názory v určité společnosti okolo vás stydíte. Např. v posledních amerických volbách spousta lidí na otázku koho budou volit odpovídalo, že ještě neví. Styděli se za to, že budou volit Trumpa. V jejich okolí, dominovali jiné názory a oni nechtěli, aby je sousedi poznali. Takže předvolební odhady byli velmi zkreslené. A Trump vyhrál. Málokdo to čekal.

Právo na spojení se značkou, osobou či činy je omezováno osobní odvahou a bezprostředním okolím. Takže vždy vážíme jestli nám coming out stojí za to, a co řeknou kolegové v práci na to, že jsme volili toho, koho jsme volili.